Vystoupení k novele zákona o ochraně ovzduší

Vážený pane předsedající, vážení kolegové,

tento zákon umožní zvýšit znečištění ovzduší z dopravy, aniž by muselo být kompenzováno jeho snížením v jiné oblasti. Tedy na úkor zdraví lidí. Ačkoliv věřím, že navrhovatelé svůj návrh předložili v dobrém úmyslu, neměli bychom ho podpořit, a to ze dvou hlavních důvodů.

Nemohu souhlasit s názorem navrhovatelů, že tzv. kompenzační opatření je třeba u stacionárních zdrojů i u pozemních komunikací uplatňovat obdobným způsobem. Z dikce platného znění zřetelně vyplývá logika rozlišení požadavků na kompenzační opatření v případě stacionárních zdrojů a v případě pozemní komunikace.

Co se pozemních komunikací míní, je definováno v § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší. Cituji: Pozemní komunikace v zastavěném území obce o předpokládané intenzitě dopravního proudu 15 000 a více vozidel za 24 hodin. To je hodně. Navrhovatelé pokládají za příliš přísné a nákladné, že se u takovéto komunikace vyžaduje kompenzační opatření i v případě, že příspěvek vybrané znečišťující látky k úrovni znečištění nedosahuje hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem. Tzv. kompenzační opatření mají přitom jen zajistit alespoň zachování dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku. Vzhledem k tomu, že překročení limitů se navíc posuzuje na základě průměru, tedy hodnot koncentrací pro čtverec území o velikosti jednoho kilometru čtverečního, vždy za předchozích 5 kalendářních let, lze platnou úpravu za nadměrně přísnou považovat jen stěží. Chápu, že ŘSD na ochraně ovzduší by rádo ušetřilo. Ale právě tento přístup je např. jedním z důvodů, proč se neúměrně protahuje příprava výstavby úseku 511 pražského okruhu.

Zájem mého senátního obvodu Prahy 4 je významně v tom, aby se odvedla např. doprava ze Spořilova, aby se tam snížili emisní limity. Já jako senátorka za Prahu 4 nemůžu podpořit tento návrh a žádám vás, abyste to zvážili.

Nemohu rovněž souhlasit s názorem navrhovatelů, že tato úprava povede k odstranění nedostatků platného znění zákona, jestliže umožníme provozovatelům jednotlivých stacionárních zdrojů výměnu emisních stropů, obdobně jako u provozovatelů většího počtu zdrojů. Možnost výměny emisních stropů totiž není žádoucí rozšiřovat, ale spíše omezit. To, že tato možnost byla do platného znění zapracována, samozřejmě vyhovuje velkým provozovatelům a menší se pochopitelně mohou cítit znevýhodněni. Pokud však nyní odstraníme jejich diskriminaci – v uvozovkách – ve skutečnosti jen posílíme nežádoucí prvek úpravy, který jde proti smyslu zvyšování nároků na ochranu ovzduší.

Proč mají být nároky vysoké, nebo by se dokonce měly ještě zvýšit? Odpověď je jednoduchá. Vůbec nejde o osobní uspokojení environmentálně citlivých spoluobčanů. Jde o naše zdraví a kvalitu života. Vědecké poznatky z posledních let zcela jasně dokládají, že je z čistě pragmatického hlediska nezbytné přehodnotit v současnosti platné limity znečištění a v návaznosti na to přirozeně i pravidla týkající se provozování jeho zdrojů. To, že jsme umožnili výměnu emisních stropů části provozovatelů, byla chyba. Neprohlubujme ji nyní tím, že totéž umožníme provozovatelům ostatním.

Na problematiku ochrany ovzduší nelze nahlížet čistě z hlediska aktuální nákladovosti. Je třeba vzít v úvahu také náklady, které v důsledku naší snahy krátkodobě ušetřit nesou veřejné rozpočty zejména v oblasti zdravotnictví. Domnívám se, že popsané principy tohoto senátního návrhu jsou chybné a není tudíž ani účelné vracet návrh navrhovatelům k dopracování. Proto doporučuji Senátu s politováním, aby tento senátní návrh zákona zamítl v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

14. schůze Senátu | 1. den schůze | 09.10.2013 | 17:12:18 - 17:17:24
Zdroj: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/vystoupeni?O=9&S=&PID=265&ORG=Sen%E1t