Vystoupení k novele školského zákona

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Já se přiznám, že bych chtěla paní ministryni poděkovat opět za její práci a za přípravu tohohle školského zákona.

Myslím si, že asi v dané situaci je to to nejlepší, co mohli připravit. A skutečně mám ten pocit, že to bylo připraveno velmi zodpovědně a objektivně. Přiznám se, že mě velmi mrzí, že tahle novela školského zákona vyvolává takový nesouhlas, zvláště v některých senátních výborech, mimo zdravotního.

Chtěla bych předem říci, že respektuji názory všech senátorů. A rozhodně tady panu kolegovi, který odešel, jsem se nijak nevysmívala, jak řekl. Netýkalo se to jeho.

Chtěla bych ovšem říci, že bych navrhovala, abychom tuto novelu zákona podpořili. Padly tady ekonomické protiargumenty, o kterých se domnívám, že jsou liché. Protože zvýšenou zátěž, kterou ponesou rozpočty některých obcí v souvislosti se zajištěním kapacit pro děti od čtyř, tří a nakonec dvou let, bude stát samozřejmě kompenzovat. Paní ministryně Valachová nás ujistila, že je na to připravena. Zavádění přednostního přijímání do školek bude velice pozvolné. Dvouletých dětí se bude týkat až v roce 2020.

Myslím si, že neobstojí ani ideologické protiargumenty. Nedomnívám se, že stát chce příliš zpřístupnit předškolní vzdělávání většímu počtu dětí v těch případech, kdy neexistuje reálná poptávka. Jedná se o možnost, ne o povinnost. A já bych řekla, že to je tady kruciální, to, co tady zaznívá, že stát bude nutit některé rodiče, aby své děti dávali předčasně do školských zařízení. Nebude jich o moc víc. A ani je nenutí stát, aby je dávali jeden rok před školou do předškolního zařízení. Ale to přijímání dětí od dvou let, které už celá řada – jak jsme slyšeli – mateřských škol stejně přijímá, tak tomu je potřeba dát zákonný rámec. To se domnívám, že je nutné.

Když původní vládní novela připouštěla, že předškolní vzdělávání může být organizováno pro děti od dvou let, vládní návrh zákona tedy předpokládal, že se i u dvouletých dětí bude jednat o vzdělávání, a nikoli péči.

A já se skutečně domnívám, že některé dvouleté dítě je pro vzdělávání mnohem více připraveno, než leckteré tří nebo čtyřleté dítě. A to je skutečně na zodpovědnosti a na zvážení rodičů. V tomto jim dejme svobodu, aby zvážili, jestli své dvouleté, dvouapůlleté dítě, nebo dvouatřičtvrtěleté dítě chtějí vodit se starším sourozencem do nějaké školky. A nebo jestli s tím jedním budou zůstávat doma a druhé budou mít např. ve školce, což je velmi častý případ. V tom je právě jeden z hlavních přínosů té novely, že rozšiřuje koncept vzdělávání i na děti, které jsou mladší a u nichž se dosud mělo za to, že vzhledem k jejich věku není možné vzdělávat.

Já tady nechci mluvit dlouho a mohla bych přednést celou řadu vědeckých studií, které prokazují, že děti lze vzdělávat od jednoho roku. Ale nebudeme to přehánět. Ale rozhodně děti je možné vzdělávat od dvou let. Jestli je to formou, že chodí na tři hodiny do školky, nebo že tam chodí dvakrát týdně, nebo že tam jsou až do odpoledne, to je otázka, kterou si musí vyřešit rodiče, nikolivěk tedy stát.

Většinu své dospělé hmotnosti mozek totiž získává – to si neodpustím – již před dosažením dvou let života. Dítě se přitom učí nejvíc tím, že je zapojeno do aktivity. Vždyť na to vznikají speciální školy. Není to tím, že se něčemu přímo učí, ale že je zapojeno do společných aktivit, v rámci nichž je mu umožněno pozorovat a napodobovat. Napodobování starších dětí je, jak známo těm, kdo máte dětí více, napodobování starších sourozenců je jedna ze skutečně výrazných možností, jak se děti učí. A rychleji učí. A proto právě vzdělávání v mateřské škole může nabídnout možnost i dvouletým dětem se už vzdělávat.

Pokud jde o povinnou docházku v roce před nástupem do základní školy, opět to zcela odpovídá aktuálním vědeckým poznatkům o vývoji dítěte v předškolním věku. A také vývoji vzdělávacích systémů ve vyspělých zemích. Jsou země, jako je Velká Británie, Nizozemí, Austrálie, Nový Zéland – a ty mají povinnou školní docházku již od pěti let.

Osobně se domnívám, že povinná školní docházka od pěti let by se hodila i pro Českou republiku, s tím, že první rok by byl samozřejmě velmi volný, napodoboval by poslední rok ve školce a děti by mohly přesto přijít i v šesti letech ještě do školy.

Čili myslím si, že to se osvědčilo v těch zemích, které jsou na tom podle mezinárodních statistik dobře v tom ohledu, jak úspěšné jsou děti, které absolvují vzdělávací systém v té které zemi. Je třeba říci, že tato úspěšnost našich dětí v posledních letech klesla. Ne stoupla, ale klesla. Jistě nebyl socialistický způsob vzdělávání ideální a měli jsme s tím u našich dětí potíže, ale ve skutečnosti právě takové změny - jakože není maturitní zkouška z matematiky apod. - vedly k poklesu znalostí našich dětí, pokud jsou testovány v mezinárodních testech spolu s jinými dětmi v Evropě.

Rodičům zákon dává možnost plnit povinnost předškolního vzdělávání jiným způsobem, jak tady bylo mnohokrát řečeno, i individuálně, bez pravidelné docházky do mateřské školy, takže ty děti, které by nějakým způsobem byly poškozené ve svém vývoji tím, že by chodily do posledního ročníku mateřské školky, tam skutečně chodit nemusejí. A myslím si, že je to tady jasně řečeno, že na to stačí jeden podpis na nějakém papíru.

Pokud se týče individuálního vzdělávání na druhém stupni. K tomu bych se, když dovolíte, také chtěla vyjádřit. Nepovažuji to vůbec za správnou věc. Dnes máme tolik soukromých škol, kde pokud děti jsou mimořádné nebo si přejí jejich rodiče - protože jsou finančně na tom tak dobře, že si to mohou dovolit - aby děti byly vzdělávány lépe, než je tomu ve státních školách, mohou je dnes dávat do soukromých škol a platit za to a mít vzdělávání lepší. Nedomnívám se, že by běžně nebo ve velkém množství případů mohli zajistit takovou výuku na druhém stupni školního vzdělávání, kterou děti potřebují. Vysokoškolsky vzdělaní rodiče jistě nebudou doma s dětmi, které budou chodit na druhý stupeň školy, a vzdělávat své děti. Myslím si, že to bude vysloveně výjimečný případ, kdy by tomu tak mohlo být.

Ráda bych se ještě vyjádřila k některým dalším otázkám, které se netýkají předškolního vzdělávání a individuálního vzdělávání. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice navrhl rovněž odklad účinnosti inkluzivních opatření. Obdržela jsem - a možná vy také – velké množství podnětů od občanů, kteří nás žádají, abychom s odkladem nesouhlasili. Rozumím postoji rodičů, kteří si přejí, aby jejich dítě opět nezůstalo v sociální izolaci. Ale inkluze samozřejmě nemůže zahrnovat všechny případy bez ohledu na závažnost handicapu. Pro děti s těžkým mentálním postižením nebo se souběžným postižením více vadami, s autizmem, s těžkým autizmem je mnohdy prospěšnější, pokud se vzdělávají ve speciální základní škole, ale inkluzi pro ty rodiče a pro ty děti, které z toho profitují, je dobré neodkládat a zajistit co nejdříve. V mnoha případech si to teď už myslí jejich rodiče. A ti asi nejlépe dovedou zhodnotit, jestli dítě má chodit do normální nebo do zvláštní školy, anebo se mohou poradit.

Zákon umožňuje, aby tyto případy se řešily individuálně a individuálně se posuzovaly. Nemyslím si tedy, že by bylo nutné inkluzi odkládat.

Dovolte mi ještě krátce se zmínit k otázce povinné maturity z matematiky, se kterou také někteří nesouhlasí. No, někteří by třeba také nesouhlasili s povinnou maturitou z češtiny. Přátelé, je to většinou z důvodu špatných zkušeností s jednotlivými učiteli. Pro moderního člověka je to ale jeden z nejdůležitějších předmětů, matematika. To se nedá nahradit googlováním nebo mobily nebo vyhledáváním na webových stránkách apod. Matematika se nedá nahradit vůbec, ani se nedá nahradit všeobecnými znalostmi o tom, co tady například zaznělo, kde jsou hlavní města a kde jsou jaká pohoří. Myslím si, že toto patří k všeobecnému vzdělání moderního člověka, a to i nevysokoškolsky vzdělaného, a že základní znalosti by si dítě ze školy mělo odnést. I když to možná zapomene, tak navracení se k tomu, co se jednou dítě naučí, je nezbytný předpoklad pro to, abychom měli široce vzdělanou společnost. A to, že někteří mají k předmětu matematika nechuť, na tom nic nezmění. Jiní mohou mít, jak jsem říkala, nechuť k češtině nebo k jazykům a také z toho musí odmaturovat.

Matematika samozřejmě může být vyučována lépe. A v tom je, řekla bych, zádrhel. Je nutné podporovat ty způsoby, které jsou přístupnější, efektivnější, jsou více založeny na logice než na memorování.

Sama si také vzpomínám – abych také řekla nějakou svoji zkušenost – na svého učitele matematiky, který byl sice velmi, velmi přísný, ale na druhé straně v nás dokázal vzbudit zájem a zájem všech dětí ve třídě o matematiku. Právě ti, kteří se matematice vyhýbají, ji často nejvíce potřebují, aby se naučili logicky myslet.

Kolegové, chtěla bych apelovat na to, že většina žen, která tady sedí, a jistě i žen v Poslanecké sněmově, opravdu má ten názor, že by vzdělávání mělo zahrnovat možnost, aby rodiče mohli dávat své děti mezi druhým a třetím rokem do školky. A rozhodně to nebude z nějakých výrazných potřeb navíc, ale myslím, že zákonný rámec je tady potřeba, aby to tak mohlo být.

Jestli dovolíte, doporučuji, abychom schválili tuto novelu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože si myslím, že přijmeme-li pozměňovací návrhy, pravděpodobně stejně neprojdou, nebudou akceptovány a jenom zdržíme to, po čem volají občané, kteří se na nás neustále obracejí, aby měli školky pro malé děti, aby měli inkluzi, aby bylo schváleno to, co je v této novele zákona velmi podstatné. Děkuji za pozornost.
10. období | 22. schůze | 1. den | 20.4.2016 | 13:14:05 - 13:27:18 

Zdroj: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/vystoupeni?O=10&S=22&PID=265&ORG=Sen%E1t