Vést férovou diskusi s názorovým oponentem dokáže jen málokdo.

Házet láhve dokáže každý hlupák. Děsí mě úroveň současné komunikace o politice a nízká úroveň respektu k názoru druhých. Čím dál více se zužuje na vulgaritu, agresivitu a “nálepkování”.

Děsí mě, že se dnes politici vyhýbají přímému kontaktu s občany, protože mají strach z agresivních reakcí. A když se najde vrcholový politik, který má odvahu přijít za skupinkou občanů, kteří s ním nesouhlasí, aby s nimi diskutoval, aby jim vysvětlil své argumenty a vyslechl jejich názory, přiletí místo toho láhve, odpadky a nadávky. A to je pro úroveň demokracie zlé vysvědčení.

Nikdy se nesmířím s takovouto primitivní formou komunikace. Bytostně odsuzuji agresivitu, zastrašování a všechny jejich projevy. Obzvláště u politiků, ostatně dodnes mám v živé paměti obraz známého politika, jak fackuje mladého člověka, který na něho pokřikoval. Reakce na slovní agresi nemůže být fyzická agrese. Mrzí mě, že média často takového politika vnímají jako “chlapáka” a jeho útok v podloubí sněmovny přijali takřka s obdivem.

Když Andrej Babiš šel diskutovat s demonstranty, jediným argumentem byly hozené láhve. A pan Kalousek ve svém vystoupení neodsoudil agresivitu některých protestujících, nehovořil o ohrožení demokracie, která je přece principiálně postavená na dialogu, debatě a výměně názorů. Namísto toho pan Kalousek nevybíravě zaútočil na Andreje Babiše a absurdně ho obvinil ze zbabělosti. A velmi mě mrzí, že se média ani nepokusila zprostředkovat svým čtenářům a divákům pravdu. Média se doslova radovala z cynické provokace lídra “demokratů a antibabišovců”. Jako by média už nepamatovala vajíčkové útoky, létání kamenů na Jižní Moravě, ošklivá zmlácení několika politiků. Ano, už to potkalo Paroubka, Topolánka, Dostála, Dolejše, Sobotku a další.

Vzpomenula jsem si na slova mého oblíbeného a moudrého izraelského spisovatele Amose Oze, že i holokaust začal slovy. Tím, jak se k sobě lidé chovali, jak o sobě smýšleli, hovořili, psali a diskutovali. Právě proto píšu tento blog a apeluji na všechny, abychom vážili svá slova, hájili pravdu a ctili zásady demokratické debaty - ctili vzájemný respekt. Jinak hrozí, že se nám to vymkne z rukou a namísto slov začnou létat nejen láhve, ale i kameny a to bude konec, který si jistě nikdo z nás nepřeje.

Tak závěrem, vzdor všemu jsem ráda, že ještě stále máme několik málo politiků, kteří jsou ochotni i nadále diskutovat se svými oponenty, i za těchto podmínek.