Šumava by neměla být rukojmím zájmových skupin

Na červnové schůzi Senát schválil senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, aniž předtím projednal petici „Za dobrý zákon o Národním parku Šumava“, kterou podepsalo 21 tisíc občanů a na Internetu podpořilo dalších 4,5 tisíce občanů. Považuji to za politováníhodný omyl. Dovolte mi zrekapitulovat alespoň některé důvody, které mne vedly k tomu, že jsem hlasovala proti návrhu zákona.

Záměrem senátního návrhu je stanovit v Národním parku Šumava zvláštní podmínky ochrany, odlišné od podmínek ochrany vyplývajících ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona je ochrana přírody a krajiny „veřejným zájmem“ a „každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení“, která z daného zákona vycházejí. Jestliže s tímto pojetím veřejného zájmu zákonodárce nesouhlasí, měl by nejprve prosadit změnu zákona o ochraně přírody a krajiny.

Senátní návrh zákona přichází s novým pojetím národního parku. V něm uvedená definice poslání parku se liší od definice v dosud platném nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava. V nařízení se sice rovněž hovoří o „využití území národního parku k turistice a rekreaci“, ale pouze v podobě „nezhoršující přírodní prostředí“. Senátní návrh mezi kvalitativně odlišnými cíli jako ochrana přírody, turistika a rozvoj obcí nerozlišuje. Chybí v něm ustanovení obdobné tomu v uvedeném nařízení
vlády, kde se říká, že „hospodářské a jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů“.

Návrh zákona směřuje opačným směrem a rozšiřuje možnost zástavby na většině území národního parku. Při rozhodování o umisťování staveb bude možné argumentovat přínosem pro turistiku a rekreaci nebo udržitelný rozvoj územně samosprávných celků. Pozemky ve vlastnictví státu, nacházející se na území národního parku, se převedou do vlastnictví obce, do jejíhož katastrálního území spadají, jestliže neleží v nezastavěném území a jestliže se na nich nenacházejí nemovitosti jiného vlastníka, než je příslušná obec. Současně bude rozšířena hranice 3. zóny. Souhra těchto změn nebude náhodná. Patrně za ní stojí snaha vyjít vstříc potenciálním investorům. Dosavadní zkušenosti naznačují, že obce si komerčně využitelné pozemky ve svém vlastnictví zpravidla neponechají.

Návrh zákona sice rozšiřuje plochu 1. zóny oproti stávajícímu stavu, to však samo o sobě nezaručuje, že v 1. zóně bude zajištěna alespoň taková míra ochrany jako doposud. Ustanovení, jimiž se bude řídit případné zasahování v 1. zóně, jsou příliš vágní. Ustanovení týkající se péče o lesy národního parku jsou navíc formulována tak, že mohou vést k výkladu, podle něhož se péče o lesy národního parku Šumava bude řídit lesním zákonem. Také v tomto případě se může jednat o tlak na komercionalizaci Šumavy.

Rozumím tomu, že existují různé názory na to, co má mít při posuzování veřejného zájmu přednost. Přála bych si jen, abychom si v Senátu zachovali potřebný odstup a nepřispívali k tomu, že se ze Šumavy stává rukojmí zájmových skupin.

Časopis Senát | 2004/3 | str. 8

Zdroj: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/73291/61548