Nakládání s vodou má být veřejnou službou, nikoli zdrojem zisků korporací

Nakládání s vodou má být veřejnou službou, nikoli zdrojem zisků korporací

Rozprodej a následné chaotické roztříštění vlastnictví vodohospodářské infrastruktury, ke kterému došlo v 90. letech minulého století, považuji za obludné. Hrozné, ostudné a nešťastné.

Stokrát lze opakovat, že za tím stojí hloupost, či alespoň neprozíravost a naivita odpovědných v letech divoké privatizace. A nejen to. Zapomenout nelze ani na to, že i tam, kde například vodárny zůstaly v majetku měst a obcí, opět z momentálních a někdy i v rozporu se zákonem prazvláštních pohnutek, byly tyto pronajaty zahraničním vlastníkům. Ti, na rozdíl od našich naivních politiků na všech úrovních, věděli moc dobře, do čeho a proč jdou. Odráží se to ostatně i v uzavřených smlouvách, které, jak se dnes ukazuje, není vůbec snadné vypovědět. Naše naivní představa, že nám zahraniční koncerny přicházejí nezištně pomoci, byla naivní a zle jsme na ni doplatili. Ano, za hloupost se platí. A v tomto případě platíme a platit budeme všichni! Přesto do toho musíme jít! Voda, jak ostatně ukazují přírodní pohyby posledních let, je skutečně a do písmene život! Bez ohledu na to, co to bude stát, proto musíme činit kroky k vrácení vody zpět do rukou státu, měst a obcí. Nepůjde to najednou, nepůjde to snadno, ale musíme s tím začít hned. Není na co čekat. Sucha posledních let dokazují, že je minimálně pět minut před dvanáctou!

Pokud se nám tento záměr podaří, podařit se prostě musí, potom je třeba přijmout taková opatření, která by hospodaření s vodou přenesla na zcela jinou úroveň. Ta by měla stát na základě prostého konstatování, že voda není zboží! V praxi to znamená vodárenskou koncepci, vycházející z toho, že přístup k pitné vodě je základním právem každého občana a že ochrana vodních zdrojů, zásobování vodou a čištění odpadních vod jsou veřejným zájmem a jsou tedy nad zájmy soukromých subjektů. Považuji tak za prospěšné, aby došlo k transformaci stávajících společností působících v oblasti vodárenství do veřejně prospěšných, možná neziskových organizací. To je k diskusi. Tento postup by také mimo jiné mohl zavést účinnější kontrolu cenotvorby a učinit přítrž neustálému zdražování vody.

Práce je v tomto směru před námi dost. Pokud znovu získám podporu voličů a budu pokračovat ve své senátní práci, zasadím se vahou celé své vědecké a lékařské autority, aby se tato práce dařila a co nejvíce zrychlila.

Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.

Zdroj: https://sykova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679728